Miluju Itálii a italské jídlo

Autorka naší první ArtDesign kolekce dárkových originálních dóz na olivový olej Oilolio je polovinou populárního dua ilustrátorů Tomski&Polanski, které můžete znát z novin, časopisů, knih či filmových plakátů.

Co tam máte nejraději na Itálii?
Asi jídlo. Jsem takový cestovatel za jídlem. Mám ráda jejich sladkosti, hlavně trubičky Cannoli s náplní z ricotty a také to, že rajče chutná jako rajče, všechna zelenina a jídlo je čerstvé a má úžasnou chuť.

To jsme na tom stejně, taky milujeme kvalitu. Takže jsme se trefili, když jsme vás požádali o návrhy naší luxusní kolekce lahví na olivový olej.
Ano. To je pro mě strašně hezké zadání. Je to spojené s tím, co mám ráda, Itálií a jídlem. Z navrhování a vytváření ilustrací na dózy jsem měla a mám pořád radost, těším se, až budu mít zase chvilku a začnu si skicovat postavičky žen v olivovém háji.

Jak dlouho vám trvalo, než jste ty krásné sběračky vymyslela?
Všechny věci vymýšlím ideálně večer před spaním. V takovém tom momentu, kdy usínáte, mám nejlepší nápad. A to už je vlastně půlka práce hotová. Tedy většinou, někdy to neklapne. Ve vašem případě to šlo hodně rychle, protože spojení olivy s ženou sběračkou mi sedělo asi i tím, že ráda kreslím postavičky.

Jste známá svými barevnými buclatými figurami a dlouhatánskými jezevčíky, kteří charakterizují vaše kresby. Kde jste k nim přišla?
Jezevčíci jsou čistě rodinná věc, měli jsme vždycky jezevčíky a kdybychom měli nějaký rodinný erb, bude v něm určitě jezevčík. Sama mám jezevčici Květu. A buclaté postavičky mě baví plností. Hezky se mi kreslí.

Takové jsou i nymfy na návrhu pro nás.
Ano, to k tomu přesně odkazuje, protože ty nymfy mají vypadat jako ženy, které mají opravdové tvary, jsou krásné a pracují v olivovém háji.

Věděla jste už odmala, že chcete kreslit?
Byla jsem dítě, co si vždycky kreslilo, takže to přišlo úplně přirozeně. Šla jsem na střední umělecko-průmyslovou školu a pak rovnou na ilustraci do Plzně.

Jaká práce vás doposud nejvíce bavila?
Hrozně nerada vybírám jeden z projektů, to nelze, ilustrace má různé disciplíny, ať je to malba, nebo kreslení na předměty, ilustrace do novin a časopisů, nebo zakázka na míru, třeba do kaváren či obchodů na zdi. Asi nejvíc mě baví kreslení do novin a časopisů ke článkům. Přečtu si kousek textu a rovnou k tomu něco vymyslím, je to taková rychlá ilustrace. Tolik se nad tím nezaseknete. Baví mě ten švih a rychlost.

Kde můžeme vaše díla vidět?
Už asi šest let kreslíme pro časopis Reportér ilustrace k povídkám. Naše kresby můžete vidět třeba v prodejnách knih Kosmas či Albatros. Také v v bistru Monk v Michalské ulici v Praze 1, v Emblem hotelu, v prodejně kol Skibike v Radotíně, nebo v Bikeclinic café v Libuši. Můj kolega Lukáš je totiž na kola expert. Maluje je pořád.

Spolupracuje se vám ve dvojici dobře?
Dřív jsme hodně kreslili společně a postupem let se nám vytříbil styl a máme rozdělené portfolio i na webu. Lidi už nám dávají zakázky konkrétně podle našeho stylu. Konzultujeme spolu, ale každý si vedeme svou tvorbu zvlášť, i když pořád pod značkou Tomski&Polanski.

Máte malou holčičku, jak to změnilo váš denní režim? Kdy kreslíte?
Je to velká změna režimu, dřív jsem chodila do ateliéru a tam pracovala od rána do večera, teď kreslím, když malá spí, nebo večer. Pomáhají mi babičky a tatínek. Zatím se to dá zvládnout. Člověk se víc zefektivní a soustředí na danou chvíli.

Jaké jsou vaše nejbližší plány, na co se těšíte?
Konstantně se vždycky těším, že budu dělat vlastní tvorbu, malovat plátna, která bych mohla časem vystavovat. Ale to se mi moc nedaří kvůli zakázkám, které mě taky baví a teď i miminku. Aktuálně se těším, že odjedu na tři týdny na chalupu, kde se zavřu a budu dělat ilustrace do dvou krásných knížek. Jedna je slovenská pohádka pro děti a jmenuje se Janka, Alex a mravenec z kredence a druhá je o udržitelné módě pro obchod Nila.